DANIELA BARÁČKOVÁ | TEĎ, TADY
Název projektu: Daniela Baráčková – Teď, tady
Lokace: Hradec Králová, Česko
Rok: 2023
Klient: Daniela Baráčková
Kurátor: Tomáš Lahoda
Foto: Zdeněk Porcal
“Výstava Daniely Baráčkové je autorkou koncipována jako Situační výstava, tedy výstava, která vznikla jako reflexe na danou situaci přímo v galerii univerzity Pardubice, a to jak na architektonickou podobu galerie, tak na situace a okamžiky, které se v ní během první, seznamovací návštěvy autorky odehrály. Spontánní a zdánlivě náhodné dojmy se staly inspirací a předobrazem následně vytvořených děl. Takový koncept používá Baráčková ve svém přístupu k výstavám téměř programově. Určitý kontext a souvislost s výstavním prostorem, ať již z hlediska fyzického, prostorového genia loci, nebo v souvislosti se sociálním postavením instituce, uplatňuje ve většině svých výstavních projektů.
Z postřehů Daniely během první návštěvy galerie cituji: „Petr Malina balil obrazy. Chtěla jsem v klidu promýšlet, zdokumentovat prázdný prostor, čekala jsem, že budu sama, ale bylo tam několik lidí a můj 6letý syn, který mě rušil a znervózňoval. Zastavila jsem se…A sledovala ho, běhal dokola, nosil z venku bodláky, skákal po dlaždicích. Vytvářel kreativní situace, naplnění, radost… Začala jsem dokumentovat ten moment. Ale původně chtěla v klidu pracovat s estetikou galerie. Staly se tam banální, hravé, nečekané situace. Prolnula jsem okamžik, spontaneitu a tělesnost malého dítěte a prostoru, který není na první pohled architektonicky cenný, ale je specifický…“
Daniela si všímá architektonických prvků vnější fasády i detailů interiéru galerie, drobných stop stárnutí jako praskliny ve spárovací hmotě, typu dlažby i obložení květináčů stejnými kachly, keramického soklu podél stěn se stopami bílé malby na hraně, i dobových vypínačů vedle obrazů. A pokračuje: „Zachycení momentů architektury v obrazech instalovaných tak, aby bylo v zorné poli obojí. Průhled skrze venkovní prosklený roh dovnitř na obraz s tímto rohem. Neotřený sokl naproti obrazu s neotřeným soklem a křiklavou pusou s křivými zuby. Plastové dveře před obrazem s plastovými dveřmi a samolepkami siluet ptáků nalepených na sklech galerie. Taky špína za nehty a barevný bodlák, hranolky zabodnuté do kečupu, noha trčící z panelu…“
Vznikla tak jakási koláž obrazů a tisků přímo na zeď, které spolu někdy více či méně zdánlivě nesouvisí, což platí i o samotných jednotlivých obrazech. Setkávají se zde útržky vjemů a části různých detailů, které mohou vytvářet až surreálná spojení. Tato zvláštní, podivná, někdy snad pro někoho až iritující obrazotvornost bez logického klíče k chápání souvislostí je právě charakteristickým znakem v obrazech autorky. Mísení reálných prvků a jejich fragmentovaná koexistence nabízí různé významy a symbolické čtení. Z prohlášení poroty Ceny Jindřicha Chalupeckého, na kterou byla Baráčková v roce 2013 nominována, je následující citát pro autorčinu tvorbu signifikantní: „Intuitivním zprostředkováním zdánlivě jednoduchých událostí či pohnutek vytváří inscenovaná díla s obecným přesahem. Její práce jsou často kontextuální, s mnoha významovými rovinami a komplexním symbolickým obsahem.“ (Tomáš Lahoda)